Lolita- 1 díl

14. září 2008 v 20:51 | lucynda |  Kapitolovky!
Popis: Tak a je tu prví díl Lolity. Remus se nastěhuje do doupěte a poprvé uvidí Ginny. Nevím jak to bude s pokračováním, protože nemám vůbec čas, ale budu se nějak snažit... Tak si pěkně počtěte, kapitolka není nějak dlouhá a prosím zanechejte komentáře, jestli má cenu psát dál...
Kategorie: Temné/ Romantika
Postavy: Remus Lupin, Ginny Weasleyová a další...

Lolita

10- letá Ginny Weasleyová ležela na posteli ve svém pokoji a spokojeně dřímala. Najednou se ze zdola z kuchyně ozval hlasitý matčin hlas.
,,Ginny,pojď dolů!"
S mohutným trhnutím se Ginny probrala.
,,Co zas může chtít?" zeptá se sama sebe naštvaně. Zvedne se z postele a z hlasitého zívnutí se přinutí jít dolů. Rozcuchaná a naštvaná vběhne do kuchyně. Rychle ji přejede očima a zrak se jí zastaví na postarším muži. Má hnědé prošedivělé vlasy, obnošený hábit a na obličeji má spoustu jizev. Celkově vypadá hodně ošuntělí.
,,Ginny, to je tvůj nový učitel obrany proti černé magii!"
,,Remus Lupin." Představí se onen ošuntělý muž a silně tiskne Ginny ruku.
Podívá se jí do jejích oříškově hnědých očí. Vypadá přesně jako jeho dcera, kterou tak bezmezně miloval. Byla to rusovlasá dívenka, přesně jako Ginny a jmenovala se Margaret. Bylo jí devět let, když ji společně s její matkou odvedli smrtijedi. Zabil je sám o velký Voldemort. Jak moc ho Lupin nenáviděl. Jako moc nenáviděl sebe. Nechal je umřít, nechal umřít Margaret. Zbaběle utekl a nechal je napospas smrti. Nechal zemřít svou jedinou lásku, nemohl si to odpustit. Každý večer usínal s touhou ji pohladit, políbit, nebo alespoň vidět. Ginny byla její přesnou kopií, zamiloval se do ní. Je odporný znova se zamiloval do malé dívenky, ale ona mu ji tak moc připomínala. Tak moc mu chyběla. Do očí mu vtrhly slzy.
,,Remusi, děje se něco?" zeptala se starostlivě paní Weasleyová
,,Ne, ne Moly jen jsem hrozně unavený." Omlouval se Lupin
,,Ginny, tady pan profesor bude mít tvůj pokoj, tak si ho jdi vyklidit a Remusi dáš si cibulovou polévku?"
,,Ano, děkuji, za všechno."
Lupin snědl tři talíře cibulové polévky s chlebem a začínaly se mu klížit oči.
,,Moly omlouvám se, ale mohl už bych si jít lehnout?" zeptal se přesně ve chvíli kdy se ze shora ozvala Ginny, že pokoj je připraven.
,,Jistě, dobrou noc. Ráno tě probudím, přijde Brumbál.
,,Dobrou noc!" odpověděl Remus a odebral se nahoru do své provizorní ložnice.
Vešel do pokoje a zamkl za sebou dveře. Kufr si odložil vedle posteli a svlékl se do trenýrek.
Vlezl si do sprchy a zapnul si horkou vodu, která mu pozvolně stékala po hlavě přes rameno, až dolů do stoku. Bylo to tak nádherné, tak dlouho neležel v posteli, neměl domácí cibulovou polévku a nestál ve sprše a nepouštěl si na sebe horkou vodu. Kdyby nebylo Moly a hlavně Brumbála neměl by kde bydlet a asi by už nechtěl žít. Dneska se mu splnil přání, po kterém touží od smrti své malé holčičky. Uviděl ji znovu, není to přesně ona, ale je jí tak hrozně moc podobná. Tak moc. Po tváři mu opět stékaly studené slané slzy, které smývala horká voda. Přemýšlel, jaké by bylo Ginny líbat, jaké by bylo ji hladit, cítit její přítomnost. Chtěl být jenom s ní. Ležet s ní na posteli a užívat si společnou blízkost, ale nešlo to. Najednou mu pomalu sjela ruka do rozkroku.
,,Nech toho, nemůžeš být zase stejný. Zvrhlý!" okřikl se a rychle vypnul vodu.
Utřel se a šel si lehnout do měkkých peřin. Nechala si tam plyšáka, takového velkého hnědého méďu. Vzal si ho do náručí, přitulil se k němu a v mžiku usnul. Zdáli se mu podivné sny. Vystupovala v nich Moly a posílala na něj kletbu Crucio, opodál stála Ginny a Margaret a obě se smály. Smály se jemu. Házely na něj kameny a řvaly:
,,Zrůdo!"
Rvalo mu to srdce. Probudil se celý zpocený a ve zvláštní náladě. Bylo krátce po svítání a dole v kuchyni už byl slyšet šramot. Dal si rychlou sprchu, oblékl se a sešel dolů na snídani.
,,Dobré ráno Remusi, co si dáš ke snídani?" zeptala se Moly
,,Dobré, jen toust díky. Už přišel Brumbál?" zeptal se a v mžiku se mu na stole objevilo pár toustů s marmeládou a kafe.
,,Ne, ještě nedorazil, ale dorazí každou chvíli."
,, Děkuji!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bambul Bambul | Web | 14. září 2008 v 21:22 | Reagovat

děkuju za chválu a zároveň komentář:-)

2 šarlot šarlot | Web | 16. září 2008 v 22:48 | Reagovat

No je to zvláštní, škoda, že jsem už něco s podobným tématem dnes četla, bylo by to rozhodně víc zajímavější :).

3 Kris Kris | Web | 23. ledna 2009 v 9:54 | Reagovat

Budeš někdy pokračovat? Vypadá to, ... zajímavě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama