Zlomené srdce

1. srpna 2008 v 21:47 | lucynda |  Jednorázovky!
Kategorie: Tragické/Romantické
Postavy: Poznáte
Popis: Nic moc krátká jednorázovka... Jsou tam chyby, opravím. Psala jsem to při téhle písničce, tak vám ji sem dávám.¨

Zlomené srdce
Milovala jsem tě a tys odešel. Milovala jsem tě stále a doufala v tvůj návrat. Odvedli mě na smrt k těm postavám v kápích, těm bezduchým příšerám. Byla jsem pro ně lahůdka. Ztrápená, slabá a nešťastná dívka. Ztratila jsem tě. Čekala jsem, že se vrátíš. Nikdy jsem nevěřila, že jsi navždy odešel. Roky ubíhaly a ty ses nevracel a moje naděje slábla, až jednoho dne se na mé ruce rozpálilo znamení tvého návratu a mé přání se splnilo a já zase zářila štěstím. Pomohl jsi mi z té celé hrůzy a zachránil mě před tou ohavnou hrozicí smrtí.
Konečně jsem tě viděla. Tak moc si mi chyběl. Tak moc. Brečela jsem každou noc, a když došli slzy brečela jsem bez nich. Změnil jsi se. Skoro bych tě nepoznala. Vlasy, postava a výraz. Nevadilo mi to. Neměl jsi však ten lesk v očích, změnil se na rudou nenávist. Nepoznávala jsem tě, ale stále tě milovala a doufala, že ve svém nitru si to stále ty. Nebyl.
Nenávist vůči malému chlapci. Chlapci, kterého jsem nenáviděla stejně jako ty, ale na druhou stranu ho litovala. Zavinil tvůj odchod, ale byl to malý chlapec, který za nic nemohl. Začal jsi jím být posedlý. Stále jsi ho vyhledával a on tě porážel a tys to nemohl pochopit. Nepoznávala jsem tě, byl jsi bezcitný a plný nenávisti. Nebyla jsem naivní a nemyslela si, že bys mě mohl milovat, i když to byl můj sen. Jediný polibek by znamenal mou smrt láskou. Nikdy však nepřišel. Tak mi chyběl a tak moc jsem v něj doufala.
Stále jsi se honil za tím chlapcem a on utíkal. Ničil tvoje předměty. Tvoje předměty, které měli zapříčinit tvou zkázu. Zničil je všechny a pak sám přišel. Přišel bez ochrany, bez hůlky a nebojoval. Vydal se ti napospas a bez odporu se nechal zabít. Obdivovala jsem ho.
Po vyřčení vražedné kletby jsi byl odhozen a dlouho v bezvědomí. Promítl se ti tvůj celý zpackaný život, všechny vraždy cos kdy udělal. Nikdy si neprojevil lítost ani něco podobného. Nechtěl jsi pomoci. Nikdy si to nechtěl, chtěl si být na všechno sám a dělat si všechno sám. Někdy se to nevyplácí.
Kluk to přežil. Obětoval se a přežil. Obětování, to ty neznáš. Znovu se ti postavil a tentokrát s hůlkou. Bojoval. Já se nestihla ani rozloučit. Kletba rozzuřené matky mě trefila přímo do srdce. Do srdce, které bylo zkaženo láskou. Láskou k tobě.
Objevila jsem se v nějaké místnosti. Vypadalo to tam jak na nádraží, nebo mě to alespoň tak připadalo. Padla jsem nahá na kolena a vzlykala. Brečela jsem takovou silou, až mi začala téct krev. Neuvidím tě už nikdy, ale ty ses najednou objevil. Přišel si krátce po mě, ten kluk tě porazil, doplatil jsi na své city. Ležel si pod znetvořený pod židlí a skučel a plakal. Tvůj pláč se neskĺ místností a mě rval srdce. Nemohla jsem ti pomoci. Nevěděla jsem jak.
Šla jsem směrem k tobě. Najedbou přijel vlak. Měla jsem možnost jet dál. Jela jsem. Ty zvěrstva a zabíjení jsem dělala jen kvůli tobě. Změnil jsi mě.
Naposledy jsem se na tebe podívala, otočil jsi se. Zlomil jsi mi srdce.
,, Miluji tě! Navždy!"
Dveře se zavřely a já jela dál...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka zlomené srdce?

ANO, moc
De to
Nic moc
Ne
Hrůůůza

Komentáře

1 Teriasxxs Teriasxxs | Web | 3. srpna 2008 v 15:58 | Reagovat

Hezké :) Na mně je tam až příliš mnoho romantiky, ale povedlo se to, píšeš zajímavě.

2 M-a-Rkéta M-a-Rkéta | Web | 3. srpna 2008 v 17:17 | Reagovat

ta se ti opravdu povedla

3 lucynda lucynda | Web | 3. srpna 2008 v 21:27 | Reagovat

díky:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama