Princezna- modelka 2 díl

17. července 2008 v 15:43 | lucynda |  Příběhy lidí!
A je tu pokračování povídky šeredná tentokrát s názvem princezna modelka. Je to nepovedená kapitola a vůbec se mi nelíbí...

Princezna- modelka

Jako malá jsem toužila být princezna. Máma mi kupovala šaty a boty na střevíčky a já si s nimi hrála na princeznu. Měla jsem i něco jako hrad, byla to taková malá místnustka v domě, kde mi táta vyrobil stůl, židličky, postýlku a trůn. Já si vždy oblékla ty šaty, boty a na hlavu dala korunu a už jsem lítala po bytě a tancovala a tancovala. Já byla ta krásná princezna, kterou všichni tak chválili. V té době jsem chodila na první stupeň základní školy. Neměla jsem skoro žádné kamarády, všichni řikali:
" To je ta divná holka!"
Co se dalo dělat, ale mě to v té době moc nevadilo. Já měla svůj svět princezen a oni měli svůj.
Postupně mě hraní na princeznu přestávalo bavit a po nástupu na druhý stupeň jsem se začínala zajímat o módu a chtěla se stát modelkou. Tady se se mnou začinalo bavit víc lidí, ale stále to nebylo ono.
Někdy v osmé třídě jsem z toho měla deprese a svoji dráhu modelky začala brát vážně. Říkala jsem si, že když budu modelka, budou mě mít všichni rádi, ale oni mi to nepřáli.
" Nemáš šanci!" často na mě pořvávali.
Co bylo nejhorší, říkal mi to i táta. Jediný kdo za mnou stál byla má nejlepší kamarádka Sofie. Já měla svou hlavu a myslela si, že jsem nejkrásnější na světě a na mojí postavu nikdo nemá.
S podporou Sofie a máminým souhlasem jsem se na začátku deváté třídy přihlásila na casting modelek v Plzňi. Vzali mě a byla jsem mezi desítkou nejlepších. Měla jsem se dostavit na poslední vyřazování. To bylo pro moje sebevědomí velké sousto. Začala jsem se chovat namyšleně a potom se se mnou nebavil už nikdo a všichni si šeptali.
" To je ta namyšlená skoro-modelka!" Poslední kdo mi zůstal a bavil se se mnou byla Sofie.
"Crrr," zvoní telefon. Vezmu ho a je mi ohlášeno, že zítra je vyřazovací casting mam tam být v deset hodin.
Ráno jsem se vzbudila už v 5 hodin a začaly přípravy. Umýt hlavu, vyfénovat a natočit, potom se jemně namalovat a obléci nejlepší oblečení co jsem měla a hurá na dráhu modelek. Čekalo tam na mě překvapení.
" Omlouvám se ti, ale porota se shodla, že se na modelku nehodíš,! oznámila mi suše porota,
" Proč?" otázala jsem se palčtivým hlasem
" Jsi moc tlustá a nejsi moc hezká v obličeji. " odpověďěla mi jedna z porotců
S brekem jsem utekla na záchody a probrečela tam přes dvě hodiny. Zhroutil se mi svět. Moje dráha modelky ani nezačala a hned skončila.
" Nebudu hubnout! Jsem krásná! Nepotřebuju hubnout!" opakovala jsem si stále dokola, ale co řeknu zejtra ve škole?
Ráno jsem se strachem vešla do třída a slyšela ty pokřiky.
" Neměla šanci, namyšlený tam neberou! "
" Tak co ty naše modelko jak si dopadla? "
" Nemohli jí vzít, to by nevypadal tak sklesle. " pořvávali na mě všichni
" Nevzali mě stačí? " a už jsem zase brečela. Sofie se mě zastala a povzbudila. Řekla, že to vyjde jindy. Nevyšlo. Nikde nechtěli tu tlustou holku. Pravda byla, že jsem v té době nebyla tlustá, jen si to myslela. Teď už to ví. Poté už se o žádné castingy nazajímala, musela přece dodělat školu.
Do konce devítky si každý měl vybrat střední školu na kterou půjde. Já vůbec nevěděla. Nakonec jsem se rozhodla jít s kamarádkou Sofií na ekonomickou školu. Těšila jsem se.
" Konečně poznám nové lidi a budu mít spoustu kamarádů," opakovala jsem si.
Slavnostně jsme ukončili devítku a začali vytoužené prázdniny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 20. července 2008 v 21:38 | Reagovat

Páni.. je to zajímavé... bavilo mě to číst.. píšeš moc hezky... :)

2 lucynda lucynda | 20. července 2008 v 21:48 | Reagovat

díky:)

3 M-a-Rkéta M-a-Rkéta | Web | 21. července 2008 v 20:42 | Reagovat

ahoj.psala jsi,že bys ráda spřátelila.tak jo jdu si tě přidat.=)

4 lucynda lucynda | 21. července 2008 v 21:39 | Reagovat

jéé díky:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama